BŘECLAVAN národopisný soubor

Rok

2004

Vydavatel

TONSTUDIO Jaromír Rajchman

Účinkující

Primáši: Fantišek Blažek, Tomáš Svačina
Terc: Daniela Červená, Miloš Petrů
Obligát: Marek Peško
Klarinet, flétna: Tomáš Peško
Kontr, klarinet: Pavel Radkovič
Cimbál: Bára Blažková
Kontr: Marek Strmiska
Kontrabas: Stanislav Strmiska
Sbor: Jan Ivančic, Pavel Čech, Jan Babič, Libor Stránský, Jiří Mach, František Juráš, David Gajdoš, Jiljí Herzán a muzikanti

Průvodní slovo

Břeclavan sleduji - tu z menšího, tu z většího odstupu - od doby jeho vzniku. S hlavním zakladatelem, ideovým vedoucím souboru a zároveň primášem muziky Jožkou Kobzíkem jsme byli kamarádi už od dob vysokoškolských studií v Brně. Také s mnoha dalšími členy, ovšem spíše z té starší sestavy, mě pojilo dlouholeté prátelství. Oceňoval, ba obdivoval jsem vždy obětavost a nasazení, s jakým se zde mnozí s primášem v čele, věnovali práci "na národu roli dědičné", k níž občas přidávali své nové nápady, ba i novou tvorbu, kterou Podluží oplývá.

S díky jsem přijal pozvání do Staré Břeclavi na vystoupení souboru k 50. výročí, konalo se 27. března 2004. Nemohl jsem však přijet, protože dávno předtím jsem přislíbil účast jinde. A tak platí, že naposled jsem soubor viděl na vlastní oči před čtyřmi lety, na jednom z benefičních koncertů, které podpořily vydání monografie o malíři Frolkovi a jeho rodině. Tam ještě zahrál i Dr. Jožka Kobzík. K jeho jménu jsem v poslední korektuře zmiňované kniho do svého "Poděkování jednomu za všechny a všem za jednoho" smutné přidal křížek... . Ale je tomu tak vždy, že soubory musejí mládnout, chtějí-li přežít, že je neustále musí živit "čerstvá krev", i že "čas nový chce mít činy"!

Dostal jsem k poslechu dvě CD muziky Břeclavan a zpěváků - "Pjsně a ballady" ze září 1999 (to ještě mohl sledovat Dr. Kobzík) a zatím nepojmenovaný výběr z dubna 2004. Od vytvoření pracovního exempláře, jak je druhé CD označeno, neuplynulo tedy ani čtrnáct dní. Přemýšlím, co by asi k tomu řekl primáš Kobzík. Chválou nikdy moc nehýřil, držel se zásady nepřeceňovat, nepodceňovat, poznat a pochopit. Šablenkú ale nehrozí - i když by třeba zapochyboval na zařazením některých přivandrovalých písní. Ačkoli - sám se tomu také zcela nevyhýbal. Určitě by však ohodnotil upředsnostňování starších písňových vrstev, nápady, jimiž zajiskří hudební doprovod a byl by spokojen i s projevem zpěváků. A dál? Pobízel by pravděpodobně sokolsky k věčnému ruchu a nespokojenosti!

Že mluvím jako Pýthie? Ta totiž v extázi vyrážela slova a výroky, které zachycovali okolo stojící dlfští kněží ve verších. Věštby byly dvojsmyslné a dalo se z nich vybrat tak, že hlasatel vůle Diovy se nidky nemohl mýlit. Inu ať si z nahrávek i mých slov vybere posluchač sám. Vivat, crescat et floreat Břeclavan!

Dušan Holý